1. |
Déšť
03:53
|
|||
|
Vím, že nemáš ráda déšť
když kapky stékají po listech
rozmazaných a zplihlých
Jako vlasy po noci za snem
kdy se probudíš snad po sté
jen čekáš, kdy už přijde ráno
A noc skončí
líp než začala
Skončíš
líp než si našla
Myslím, že nemáš ráda déšť
Když svítá ležíš rozcuchaná
Kolikrát ještě budeme usínat
Myslím
že miluješ
déšť
Kapky
rozmazaný
za sklem
jen nesneseš
když prší
ze mě
Nauč starýho psa novým kouskům
nauč stát vejce, zkus osladit moře
podej mi klacek do kterýho kousnu
Krev ze rtů do krku stéká mi v proudech
Mít třísky v jazyku je lepší než pokousat znovu
Prosím, neměň se
nebo i já zůstanu stejný
Je šílený jak je mi všechno jedno
jak je mi všechno volný
Důležitý už není vůbec nic
Na čem záleží, když nezáleží na tobě
A na čem záleží, když už nezáleží na mně
když už nezáleží na mně
|
||||
2. |
Řeka
03:34
|
|||
|
Miluju vůni mokrýho lesa
hlubokým údolím těžká mlha klesá
Každý rok na podzim šlapeme na svůj stín
Po kopcích, po cestách, po stráních
po stopách loňskýho zklamání před zimou uléhá
možná se probudí, marný čekání
Miluju tu chvíli kdy za zavřeným oknem stojím a vzpomínám
na to, co bylo dávno, na co už dnes nenacházím sil
Nad otevřenou mapou, nad románem dálky vyhlížím
tady to všechno začalo, kde jsem špatně odbočil
Promrzlý ulice, hrubej štěrk na cestách
kabát a čepice, to abych neprochlad’
Čerta starýho na zeď maloval
Zlomen a přemožen odcházím později
zdánlivě bez příčiny na druhý koleji
Panty vrzají rzí zanesený
Ve vráskách na mý ruce by mohla týct řeka
z jara mohla celý údolí zaplavit
Ve vráskách na mý ruce by mohla týct řeka
z kamenů jsme mohli domov postavit
Ve vráskách na mý ruce umřela řeka
pod horama se zklidnila a pěnit přestala
Ve vráskách na mý ruce kojot pustinou štěká
vyhladoví neuloví nic
Nemoc mi podráží nohy
Nemoc mi háže klacky pod nohy
Jsem nemoc
|
||||
3. |
Odletět
03:17
|
|||
|
Budu se ještě někdy cítit jinak
prázdný a unavený každý den
Jako když básníkovi nejde slina
tupou stranou nože řezat len
Tupou stranou nože skrze motouz
leží tu na oprátku připraven
Jako ptáci odletět nemůžem’
jako ptáci někam za teplem
Kam zmizel zítřek, kde leží marná snaha
Svět trochu změnit, vypadnout ze stáda
A pro ovce samé zkusit svět trochu změnit
Kam zmizel zítřek, proč už pro mě není
Pro samou sebelítost se pozornosti nedostává
věcem důležitějším, než je drátěný plot kolem stáda
Není nic horšího, než pro lítost vidět jenom sám sebe
Jenže za co se trestat když si nijak odpočinout nejde
Než budu měnit svět
tak musím změnit sebe a cítit se dobře
Protože takhle to dál nejde
|
||||
4. |
Pocta ztracenýmu času
03:59
|
|||
|
Tohle je pocta ztracenýmu času
Chtěl jsem jen počkat chvíli
Měsíce roky rozloučily
se se mnou, jenže já nechtěl s nimi
Lopaty země mizí do hlubiny
Tohle je pocta ztracenýmu času
Je za pět dvanáct čekám kdy už konečně zhasnu
Co jsi dělal, když si ještě měl víc vlasů
Mrznou mi ruce a další díra na opasku
Ze zmačkaných poznámek nevznikne nic
Zase se vracíme zpět od hranic
který jsme si určili sami, už je nikdy nedokážem’ překročit
Je mi to jedno, postel je vyhřátá
Ležíce na své pohodlnosti
neslyší jak mu praskají kosti
Za všechna omezení mýho těla
nemůže odražená střela
utržený závaží
ani špatnej klíč
Tohle je pocta
ztracenýmu času
Co zbude až umřem’
jenom zrnka prachu
Pálí tě v očích ve větru
Vítr fouká bílou krajinou
ať mě fouká bílou krajinou
|
||||
5. |
Smutek
05:29
|
|||
|
Zeptala se mě
Kdy poprvé jste byl takhle smutný
Týden jsem přemýšlel
ale nepřišel na nic
Když nepiju spím
když nekouřím sním
o tom že to není pravda
že nejsem pravda
Odcházíš otvírám skříně
snad alespoň něco zbylo
Z života v policích prázdnota
možná vždycky to tak bylo
Odcházíš otvírám si rány
sypu do nich soli kilo
Ve stínech nestvůry démoni
starý zlo
Z mýho srdce se stala červená řepa
obalená hlínou
pod kameny
smrt čeká
i mě
Odpouštím ti, snad odpustíš ty mně
po tak dlouhé zimě, po rakovině
Nenávidím se a trochu nenávidím svět
Vzpínáme ruce k nebi zbytečně
A já pořád ještě slyším
zvuk psích tlapek na podlaze
|
||||
6. |
Sníh
03:31
|
|||
|
Venku padá sníh
mě napadají věci
co bych neměl říkat nahlas
Dej pozor, co si přeješ
to se splní
čeho se bojíš přijde taky
Jedna - jedna
remíza do vlastní branky
Zase sněží
já nahlas říkám věci, co bych raději
si neměl ani myslet
Z roztrhaných peřin na roztrhaný lidi
letí vločky
snad na mě spadne jedna taky
|
||||
Kruhy recommends:
technical hc/punk, Honza plays guitar
go to album
Jediné, na čem záleží, jsou stopy lásky, které tu po nás zůstanou
by Protijed
sXe hc/punk, Honza plays guitar
go to album
Ať tyhle světy padnou
by Izurewara
hc/punk, Martin plays guitar
go to albumIf you like Kruhy, you may also like:
supported by 6 fans who also own “EP III”
Nice atmospheric music with screaming vocals. Read more on Facebook: https://t1p.de/fk1g6
go to album
Artificial Bouquet
by Frail Body
New on Deathwish, explosive screamo from this Illinois band, full of scalding riffs and searing vocals.
go to album
