1. |
Malíř, voda
05:19
|
|||
Postarší básník
vzal štětec, rozvířil hladinu šedivou
vypustil bestie
hladem se nakrmí v ulicích přežijou
dívej se pozorně
pod barvou nezmizí příběhy, co chtěl skrýt
uráží, nepřijímá
největší svině
si hloupou lží ochočit nás nedokáže
Ale já měl vždycky raději
příběhy, co mají naději
že tady nejsme sami
že rozdíl mezi námi
Ale já měl vždycky raději
příběhy, co mají naději
že ten rozdíl mezi námi
je jen ten plot
Namaluj svět dřív, než zakážou barvy
Namaluj svět, až ti dojde papír
roztáhni plátno kam až dohlédnou oči
Namaluj svět dnes dřív, než skončí
Země není jenom vaše
tahle Země patří všem
Obklopený mastnými talíři
usínám nevnímám na chvíli jak
jsem prázdný
Utopený dávím se, polykám
unášený proudy ani nedýchám
hruď pálí
Já jsem Palach, i ty jsi Toufar
my jsme tělo, co pod splavem šplouchá
Já se bráním, já se zmítám
Jsem ta voda, v ní štětce umývá
Jsme ta Voda, v ní štětce umývá
Jsme Voda...
|
||||
2. |
Kdybychom nikdy neumřeli
03:46
|
|||
Starý stromy
zůstat, zůstat… nezměnit
Na otázku “Kdybychom nikdy neumřeli?”
nezůstala žádná odpověď
Kdybychom nikdy neumřeli
kdybychom neuměli zlenivět
Starý stromy
zůstat nezlomit
Vidím jak hoříš
vyprcháš
Říkáš, že to nejsem já
kdo by měl něco měnit
ale já nechci hasit jen abych měl víc na zítra
Kolikrát chci měnit
kolikrát chci jen zůstat stát
Žít a stát jako strom
ve větru se jenom kolíbat
Ale neuhnout ani o píď
ale neuhnout ani o píď
pevně stát
z jara listí vyměnit
Ztrácím větve v bouři se lámou
Listí šedne nad žlutou trávou
Zahodit, vyměnit, třeba to vyjde
ještě jednou
Nebo zůstanu sám
a dříví v krbu jen tiše praská
a před ním v křesle starší já
nikde žádný děti a nikde žádná láska
Dříví v krbu jen tiše praská
z větví je popel, ze snů žal
Nosí ho v kapsách starý stromy
s kterýma nikdo není
Starý
stromy
zůstat
smrt vyměnit
|
||||
3. |
Hloupí, sami
04:15
|
|||
Svázaný ruce, popsaný knihy
stárnoucí srdce, co bojí se hlíny
do který ho uloží, co na rakev nasypou
zda vyroste, kdo sklidí, nezájem, bůh s tebou
Jak snadný bylo uvěřit a neptat se dál
řekli ti "člověk je měřítkem věcí"
utrhni a zahoď
Necítíš vodu, nepoznáš sever,
ale pro všechno máš slovo, důvod a účel
Bytostí král
Co nedokážeš pochopit
nezměříš a nespočítáš
Až spálíme úplně všechno
bude chvíli teplo pak už jen chlad
Tolik bychom chtěli zjistit,
že ve tmě mezi hvězdama nejsme sami
pýcha hledat cizí život
aniž bychom našli
aniž bychom našli
Svůj život
Hluší a slepí když nemáme pravdu
Jediní víme, soudíme, řadíme, míry jsme stvořili
plníme, sčítáme jen do vlastní kapsy
Žijem abychom nežili
žijem prázdní, mrtví abychom přežili
Někdo se dívá snad
seshora z oblak
někdo se dívá snad a vidí nás malý a nedospělý
A třeba jednou pak
pokornej a sám sebe najdeš
Někdo se dívá snad
seshora z oblak
někdo dívá snad a vidí nás hloupý a nedospělý
Rozbij hlavu natisíckrát
čemu věříš je strach a hlad
a na ty pojdeš
Umřeme hloupí sami
když život nenajdem
|
||||
4. |
Nebudu mluvit dál
06:26
|
|||
Nechce se mi věřit, že všechno, co už jsme tolikrát zažili, se má opět znovu opakovat
A možná máme pravdu
že ta vaše válka
je jenom velký drak, co mi denně připomíná
koho se mám opravdu bát a z čeho mám mít skutečný strach
Až z hlavní stoupá dým
tomu nevěřím
že si to tak chtěl
že jsi jiný - nepřítel
Silný jed nasypat
do vína těch králů pro zlato a slávu
se nebojí
tě na druhý poštvat a lhát
S vlídnou tváří nám ukazují směr
pásku přes oči, abys neviděl kam
Až křik se ztratí v sirénách
až po výbuchu sedne prach
ptáci ho roznesou po dálkách
co pro vás dálkami zůstanou
už nedojdeš nikam s kůží roztrhanou
K čemu mi byl ten můj strach
k čemu mi bylo vědět, že pes je lepší, než jeho pán
když psy víc, než jen hlad nezajímá
jen jíst a žrát a trhat
obojky nevnímat
Rám z levných plastů
fotky krve, řádky žvástů
řežou do očí
ale slepý už střepy v očích nebolí
A davu slepců o holi
král kreslí mapu okolí sám
Jsem jak zrnko písku, zmítán větrem, mlýnem drcen
jako zrní, jako mouka na ruce pekaře přilepen
Dlaně i šaty očistí až je s prací spokojen
Snad nebyla zbytečná slova
o tělech plátnem přikrytých
nebo budem zase znova
v hromadách suti hledat zabitý
Že už nebudu mít tvé skvělé prsy
a na kůži už neucítím Tvůj dech
že už spolu nevychováme děti,
když ležíte mrtví na zádech
|
||||
5. |
-
02:46
|
|||
(Jan Palach speaking in hospital bed...)
|
Streaming and Download help
Kruhy recommends:
If you like Kruhy, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp